Pěkný a zároveň tvrdý a těžký zápas. Asi takhle bych začal. V neděli na mistrovské utkání do Podolí přijel celek Jihlavy a informace, že nastupuje s komplet ročníkem 98 dávala tušit, že to bude takřka bez práce a se třemi body. To co předvedli kluci z Jihlavy jsem už dlouho neviděl. Neobyčejná tvrdost a houževnatos v osobních soubojích, která tak trošku zaskočila naše techničtější hráče se nedala přehlédnout. Jakmile mělo 1.FC míč už u něj byl jeden nebo dva a bylo opravdu těžké pokrýt balón a ubránit se jejich dotírání.
Dneska jsme nastoupili v útoku s Pavlem a bylo to hned znát neboť pohyb vpředu se nedal přehlédnout. Však taky po pěkné akci vsítil náš první gól a takhle to zůstalo i do skončení první půle. To, že jihlaváci dostali branku nebylo na hřišti nijak poznat. Hráli pořád ve vysokém tempu a naši kluci jim výborně sekundovali. Bylo vidět, že naši borci chtějí toto nejtěsnější vedení nejen udržet, ale i zvýšit. Povedlo se nám to při rohovém kopu kdy jsme zvýšili na 2:0.
A světe div se-my vedeme dva nula a opět žádná ulejvárna. Soupeř makal a nám nezbylo nic jiného než makat taky a ještě více neboť pokud by Jihlaváci dali gól byli by určitě na koni.
To čeho jsme se báli přišlo cca 7 minut před koncem. Jihlava snížila na rozdíl jedné branky a začala tlačit. Výbornou prací ve středu obrany a na levé straně jsme zápas dovedli do vítězného konce a to i přesto, že soupeř kopal v samotném závěru dva rohové kopy.
Klukům ke gratulaci přidávám ještě jednu gratulaci navíc za to, že opravdu bojovali do posledních minut a , že tři body zůstaly doma.